Jednomu z těch mužů

Milý Břeňku,

jsi jedním z těch mužů, se kterými jsem se kdysi zapletla a o kterém jsem, pokud si dobře vzpomínám, nikdy nikomu neřekla, protože to, že jsme spolu něco měli, nezapadá do toho, jak o sobě smýšlím a/nebo do obrazu, který chci, aby o mně měli druzí.

Pro naše “bližší seznámení” totiž nebyl žádný dobrý důvod (ba dokonce by se našly důvody proti němu), a nejspíše právě proto si sice uvědomuji, že mezi námi k něčemu došlo, v paměti bych však celé techtle mechtle poskládat nedokázala.

Mezi námi, už jsem se párkrát pokusila rozpomenout na to, co a jak se tenkrát odehrálo, ale nikam dál, než k pár útržkům, jsem se nedostala.

Pokud by tě to napadlo, ne, nemyslím si, že by za mé výpadky paměti mohl alkohol. Není to ani tím, že by mi to, co se stalo, bylo nepříjemné (to bych si věřím pamatovala). Jen to prostě celé bylo zbytečné. Jen nás to zavedlo někam, kam by –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ alespoň podle mě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ani nemuselo. 

I když by mě tedy minulé dění trochu zajímalo, vždycky, když se mi připomeneš, v duchu mi probleskne… prosím tě, jenom to nezmiňuj, jenom na to nečiň narážku… jenom mi to nepřipomínej, protože co si nepamatuji… to je opravdu skoro, jako když se to ani nestalo. 

Děkuji a přeji ti vše dobré

Tereza