Moje Praha | Tvoje Praha
N.,
když mě navigace vede přes Nemocnici Motol,
když jedu na návštěvu za X do Řep,
když s Janem něco sháníme na Zličíně,
když (…),
tak se mi zhoupne žaludek.
A v duchu s tebou v takovýchto chvílích smlouvám:
Nechám ti Hradčanskou, když mi dáš Dejvickou.
Když mi necháš Prahu 1, dám ti sedmičku.
Když…
Kdyby to tak šlo.
Kdyby každý z nás měl svou Prahu.
Naštěstí to působí tak, že ji většinou vlastně každý má.
Ale v těch okamžicích, kdy se zaleknu srážky, tak v těch znejistím.
A přitom, kdyby se stala, nejspíš bych za to byla velmi vděčná.
Konečně by se mohlo vyslovit to, co zůstává uvězněné v tichu.
Věřím, že od té chvíle bych pak po Praze – ať bych šla kamkoliv – kráčela bez obavy.
T.
P. S. Samozřejmě bez této specifické, jinak pochopitelně mluvíme o Praze. :)
Zdroj fotky: OpenStreetMap