Nejsi to ty?

N.,

dnes jsem tě viděla v metru.

Nastoupila jsem na Andělu, ale všimla si tě až na Karlově nádraží.

Zrovna, když jsem si před nedávném říkala, jak je Praha velká – a pak, když jsem tě viděla, napadlo mě jen – a je to tu.

Jestli sis mě všiml taky, nedal jsi to znát.

Byla jsem zvědavá, zda mě to, až tě uvidím, rozhodí, ale vlastně jsem nic moc necítila.

Myslím, že jsem tvým směrem pohlédla třikrát.

Poprvé – to snad je…
Podruhé – no je to von.
Potřetí – kolik má vlasů?

A šla jsem si sednout mimo tvé zorné pole.

Nevím, zda jsem tě neměla jít pozdravit.

Napadlo mě to.

Ale čekal na mě Jan.

Nechtěla jsem ho na sebe nechat čekat.