Dva životy

Má drahá přítelkyně,

posílám Vám pozdrav z Londýna.

Mou pozornost tu zaujala kampaň na téma duševního zdraví, která je poměrně četná v dopravních prostředcích a na nádražích.

Překvapila a potěšila mě.

Překvapila mě svou otevřeností, kterou si v našem českém prostředí zatím neumím dobře představit.

Potěšila mě tím, jak působí lehce, třebaže je velmi přesná, a tím, jak prostě vybízí ty, kteří se necítí dobře, k vyhledání pomoci.

Vzpomněla jsem si v návaznosti na to, co jste mi jednou řekla. Odpusťte mi, že si to nepamatuji doslovně, ale snad se mi podaří zachovat smysl Vašeho sdělení.

Někoho bolí záda, jiného bolí duše.

nebo třeba

Někoho trápí žlučník, jiného duše.

Je smutné, že zatímco fyzickou bolest vnímáme jako víceméně společensky akceptovatelnou, na tu psychickou ještě stále často nahlížíme s předsudky.

Na jedné z reklam v rámci oné kampaně stálo: I've got two sides, feels like two lives.

Ač tuším, že to bylo myšleno směrem ke konkrétnímu onemocnění, se mnou to zarezonovalo na jiné úrovni.

I mně připadá, že žiju dva životy.

V jednom o svém psychickém rozpoložení a stavu mluvím otevřeně.

Mohu v něm říct vše, co je ti, má drahá přítelkyně, o mně dobře známo. To, o čem bych se v té souvislosti nyní mohla rozepsat, ale nechám si to na jindy.

V tomto životě si mohu říct o pomoc.

V druhém nechci, aby ostatní mou další stránku znali, nechci, aby mě na základě ní soudili.

V tomto životě zápasím sama a nesrozumitelné kolem sebe nechávám pro ostatní bez upřímného vysvětlení.

Snažit se udržet tyto dva životy oddělené dá někdy setsakramentskou fušku.

Poslední dobou mě napadá, kdybych spočítala všechna pro a proti té námaze, kam jazýček váhy ukáže?

Tvá přítelkyně
Tereza