Hezká vzpomínka

Milý brácho,

nedokážu si (žel) s tebou vybavit mnoho hezkých vzpomínek z dospělosti. Jsi na tom také tak?

Jednu, kterou si však dokážu vybavit, a to velmi přesně, neboť ji mám v srdci na čestném místě, bych ti dnes ráda připomněla.

Psal se rok 2010, čas mého prvního velkého rozchodu s Adamem.

Vím, že jsem to všem řekla možná tisíckrát, tehdy v roce 2010 jsem si ale opravdu myslela, že už jsme se s Adamem rozloučili napořád.

Tentokrát to bylo jiné.

Byla jsem smutná.

Tak smutná, jako jsem již při dalších ztrátách Adama nikdy nebyla.
Tak smutná, jako jsem již při dalších milostných ztrátách kohokoliv nikdy nebyla.

První je zkrátka první, že.

Potřebovala jsem tenkrát vyplnit čas, odpoutat svou mysl od Adama, zaměstnat ji. Studia prvního ročníku (vesměs „nežurnalistické“) žurnalistky mě většinou zoufale nebavila a postrádala jsem v nich smysl.

Abych překonala své krize – „co se mnou, když nebudu novinářka“ a „co se mnou, když budu bez Adama“ – podala jsem si přihlášku ke studiu dramatických umění.

Nic jiného mě nenapadlo.

Jedním z úkolů k přijímacím zkouškám bylo připravit si seznam zhlédnutých filmů.

S tím jsi mi právě pomohl.

Jak?

V noci jsem se náhle budila, šokem, a v hlavě mi dokola mocně pulzovalo „Adam! Adam! Adam! Adam!“

Ani ve dne nebylo snadné to pulzování přerušit, sledování filmů k tomu ale trochu napomáhalo.

Sledování filmů s tebou tomu napomáhalo.

Dívali jsme se na ně u tebe nebo u mě v pokojíčku.

Notebook jsme si položili na bok na židličku nebo na stoličku a dívali se spolu vleže.

Nedívali jsme se zrovna na Tarkovského, ale na filmy, které by mohly bavit i tebe – Leon, Pulp Fiction, Pravdivá romance…

Společně jsme při sledování tajili dech, báli se o osudy hrdinů a smáli se s nimi či jim…

A občas jsi měl zlehka položenou ruku přes mé rameno nebo na mém boku a bratrským objetím mi tak dodával pocit bezpečí a blízkosti.

Nevím, jestli to pro tebe tenkrát bylo spíše o filmech nebo o mém rozveselení, pro mě to však moc znamenalo.

Opravdu.

Moc.

Kéž na to i ty vzpomínáš v dobrém.

Děkuji.

Ségra